Když je člověku osmdesát, přemýšlí o světě mnohdy jinak. Kolik času ještě na zemi mám? Je tohle naposledy, kdy vidím moře? Co tu po mně zůstane? Jak to, že se stále necítím až tak stará? To jsou otázky, které si klade vypravěčka z povídky Půl roku na útěku před smrtí. Alena Wagnerová se tu však nevydala vyšlapanou cestičkou povídkářů. Její text daleko více připomíná deníkové zápisky, které ale tvoří jeden velký celek.