Dobrým člověkem nazývá Němcové ve své povídce "velkého českého vozku", pantátu Hájka, a jeho postavu kreslí tak, aby doplňovala další osoby povídky, poutavě a pravdivě líčící život vídeňských Čechů. Přechody z prostředí do prostředí, přesvědčivé rozložení světel a stínů, krása jazyka, to jsou přednosti vyprávění, v němž nad jiné jasně Němcová prokazuje kouzlo svého vypravěčského umění a hlubokého smyslu pro lidskou radost i smutky.