Román navazuje na Čapkovu noetickou trilogii (Hordubal, Povětroň, Obyčejný život), ale na rozdíl od ní v tomto případě už nejde o nepoznatelnost mnohotvárného lidského života. Devatero monologických svědeckých výpovědí o nepoctivém skladateli Foltýnovi (desátou připojila v stručném dopovězení příběhu spisovatelova žena Olga Scheinpflugová) vytváří velice detailní portrét Foltýna, jemuž samotnému autor svědectví odepřel. Je to výmluvný obraz průměrného člověka a nadprůměrného ctižádostivce, jenž se vemluvil do role výjimečného talentu a tvůrce, skládajícího životní dílo: operu Judita.